Náš příběh

Historie budovy Tillerova vila, Langrova č. p. 38, Lázně Bohdaneč

Z archivu stavebního úřadu v Lázních Bohdaneč vyplývá, že stavební projekt na výstavbu třípatrové rodinné vily na č.p. 38 v Bohdanči byl vypracován v roce 1921, v témže roce bylo vydáno stavební povolení a stavba zahájena. Zkolaudována byla o rok později, tedy v roce 1922. Za její realizací stál významný východočeský projektant a stavitel Vincenc Zeifert.

Investorem byl plukovník Karel Tiller s manželkou Marií. Karel Tiller se narodil 10. 4. 1882 v zámožné pražské rodině. Měl tři sourozence, bratra Jaroslava (nar. 16.5.1884) a sestry Marii (nar. 17.7.1878), provdanou Šolínovou, a Zdeňku (nar. 17.4.1887), provdanou Schlarbaumovou.

Jeho dávnými předky byli zřejmě angličtí katolíci, kteří odešli z Anglie v 17. století během cromwellovských bouří. Nestorem rodu Tyllerů, tedy první známou osobou, byl Lynhart Tyller (nar. někdy kolem roku 1673 v Tyrolsku, zemřel 5.5.1733 na Horažďovicku). Poprvé je Lynhart Tyller zaznamenán v matrikách na Horažďovicku, které byly vedeny v češtině, v roce 1694, kdy se mu narodil syn Matěj, který v útlém věku zemřel. Dále 10. ledna 1698 se mu narodil druhý syn Pavel, pravděpodobně prapředek plukovníka Karla Tillera. Lynhart Tyller byl dvakrát ženatý. S první ženou Ludmilou, která byla o 15 let starší, měl syna Matěje, Pavla a dceru Kateřinu ( nar. 30.3.1700), při jejímž porodu Ludmila ve věku 45 let zemřela. S druhou ženou Alžbětou měl Lynhart Tyller 9 dětí. Lynhart Tyller byl váženým měšťanem, zasedal v městské radě v Horažďovicích. Ve většině dobových zápisů je psán Tyller s „y“. Rodina Tyllerů žila v Horažďovicích po další tři generace a po celou dobu patřila k významným měšťanům.

Pravnukovi Lynharta Tyllera Václavovi Tillerovi se 20.srpna 1803 narodil syn Bernard Josef, dědeček plukovníka Karla Tillera. Se svojí ženou Kateřinou měl Bernard Josef tři děti, syna Eduarda, dceru Marii a syna Karla ( nar. 26.4.1848 v Nalžovských Horách), který je otcem plukovníka Karla Tillera. V květnu 1856 se Bernard Tyller se svojí rodinou usadil v Praze. Byl velkoobchodníkem a nájemcem městských lázní. Rodina Tillerova se tedy usadila v Praze 160 let po příchodu nestora rodu, Lynharta Tyllera, do Čech. Otec plukovníka Karla Tillera, Karel se oženil 21. února 1876 s Annou Heřmannovou ( nar. 8.3.1856 v Karlíně) a měli spolu celkem 5 dětí, dceru Marii (1878), syna Karla (1880, zemřel krátce po narození), syna Karla druhého (1882, plukovník Tiller), syna Jaroslava (1884) a dceru Zdeňku (1887).

Karel Tiller, stavitel Tillerovy vily v Lázních Bohdaneč, po studiích na gymnáziu a na obchodní akademii nastoupil vojenskou službu v Pardubicích u jezdeckého 11. pluku hulánů cara Alexandra II. a zůstal armádě věrný po celý svůj život. V roce 1911 – v době své svatby s Marií – měl hodnost rytmistra, byl vzorným důstojníkem c.k. armády, během první světové války v roce 1916 obdržel válečné vyznamenání. Po podepsání příměří mezi Itálií a Rakousko-Uherskem 3. listopadu 1918 se vojáci i důstojníci c.k. armády stali válečnými zajatci, stejně tak i rytmistr 11. hulánského pluku Karel Tiller. Již o měsíc později, 29. listopadu 1918, vstoupil do čs. legie v Itálii, tedy fakticky po skončení války, kdy ale čs. legie musely narychlo odjet na Slovensko a zapojit se do bojů proti Maďarům. Karel Tiller se stal příslušníkem 6. švadronové jízdy čs. legií. Po válce pracoval na ministerstvu obrany, kde měl na starost nábor důstojníků do nového československého jezdectva. Později sloužil u 6. dragounského pluku v Pardubicích a Bohdanči. Ještě v době mobilizace byl aktivním důstojníkem a velitelem. Velel 9. etapnímu praporu 4. rychlé divize. V průběhu druhé světové války byl aktivním členem odbojového hnutí na Pardubicku. Po emigraci do Velké Británie ještě ve vysokém věku působil v Československé obci legionářů v zahraničí.

Jeho žena Marie Tillerová, rozená Schneiderová, narozená v Praze 5.5.1891, pocházela z velmi významné pražské rodiny Mudr. Ondřeje Schneidera, majitele sanatoria na Vinohradech č.p. 1771. Její maminka Alžběta Schneiderová, rozená Trnková, byla dcerou Jana Trnky, císařského rady a majitele Staroměstských mlýnů č.p. 200-I. Paní Tillerová byla vzdělaná, zcestovalá, hovořila několika světovými jazyky. Vynikala také ve vaření a v ručních pracích.

Plk. Karel Tiller se zasnoubil s Marii Schneiderovou v roce 1904 a za ženu si ji vzal v roce 1911 (14.1.1911 v kostele U sv. Františka, Praha). V roce 1922 se rodina stěhovala do nově postavené vily č.p.38 v Bohdanči. Pro prvorepublikový společenský život v Bohdanči znamenala rodina Tillerových velký přínos. Pan Tiller byl velmi společenský, hrál na klavír, psal krátké básničky, pořádal ve své vile různá setkání. Od r. 1932 působil v městské finanční komisi. Také paní Tillerová pořádala různé společenské sešlosti, dávala soukromé hodiny jazyků. Vzhledem k tomu, že manželé Tillerovi oba pocházeli z významných pražských rodin a měli tudíž kontakty do vyšších sfér pražské společnosti, pobývaly jako lázeňští hosté některé známé pražské osobnosti v podkroví Tillerovy vily, které k těmto účelům manželé Tillerovi pronajímali.

Tak jako nespočet dalších českých rodin, tak i rodinu Tillerových nesmazatelně poznamenal příchod druhé světové války. Téměř od samého jejího počátku se pan Tiller angažoval v odbojové činnosti proti Němcům jako člen podzemního hnutí na Pardubicku. Skupina, jejímž byl pan Tiller členem, byla napojena na ilegální skupinu generála Bílého v Praze a její činnost spočívala zpočátku v šíření ilegálního časopisu V boj, který tajně roznášeli po vesnicích v okolí Bohdanče, později se podíleli i na pokusu o poškození Němci využívaného závodu Explosia v Semtíně nedaleko Bohdanče. Za tímto účelem z Prahy dopravené trhaviny byly nějaký čas uloženy v chatě pana Tillera nacházející se na kraji Bohdanče. V této chatě se také nějakou dobu ukrývali českoslovenští parašutisté z Velké Británie. Již v květnu 1942 byl plk. Tiller vyslýchán Gestapem na základě udání pro činy proti Říši. To se však ještě dokázal obhájit a naopak poukazoval na špatný charakter udavače. Ačkoli přímou účast Karla Tillera v odboji Gestapo neodhalilo, byl 17. září 1942 plukovník Tiller i se svou manželkou Marií zatčen, neboť jejich syn Miroslav uprchl do Anglie, kde se sám účastnil boje proti Němcům. Manželé Tillerovi byli odvezeni do Pardubic a uvězněni v pracovně za městem, aniž byli vyslýcháni. Po nějaké době byli odvezeni do koncentračního tábora ve Svatobořicích a zde teprve vyslýcháni Gestapem. Dne 11. ledna 1943 přijelo Gestapo z Pardubic a teprve nyní byl plk. Tiller zatčen pro velezradu. Vila Tillerových byla zabrána Němci, díky několika rodinným přátelům Tillerových se však podařilo předtím část jejího zařízení odvézt a před Němci zachránit.  

Osudy manželů Tillerových  se rozdělily. Plukovník Tiller byl spolu s dalšími členy bohdanečského odboje v srpnu 1943 v Drážďanech odsouzen pro velezradu na 10 let tvrdé káznice. Byl odvezen vlakem přes Plavno, Norimberk, Ingolstadt a Donauworth do věznice v Kaisheimu. Tato cesta znamenala tři týdny velkých útrap. Ve věznici měl nejprve samovazbu, později se dostal do větší místnosti, kde bylo pohromadě asi 70 Čechů, mimo jiné Dr. Rašín, Dr. Haberský, Dr. Jelínek a mnoho čsl. důstojníků. Po nějaké době byl odeslán do továrny v Nordlingu, pak na práci do Landsbergu. Jiný pramen uvádí, že plukovník Tiller svojí vlastní obhajobou před soudem v nacistickém vězení natolik rozčílil soudce, že byl nad ním ke konci války vynesen rozsudek trestu smrti, kterému však unikl díky pokročilému válečnému vývoji, který už neumožnil nacistům rozsudek vykonat. Navzdory tvrdým podmínkám, jimž musel nejprve ve vězení a později v továrnách, kam jej odvedli na nucené práce, čelit, se mu podařilo přečkat do konce války a dočkat se osvobození americkou armádou.

Marie Tillerová byla internovaná v koncentračním táboře ve Svatobořicích, kde nejprve nebyla přidělena na žádnou práci, od jara 1943 byla dána na oddělení, kde se odpárávaly knoflíky ze šatů padlých vojáků a třídily se šaty po ženách a dětech umučených v Osvětimi. Ve Svatobořicích bylo vězněno asi tisíc žen, lehčí případy byly postupně propuštěny, ale paní Tillerová byla těžký případ – její manžel byl odsouzen na 10 let káznice a její syn byl v Anglii, kde pracoval proti Říši. Ke konci války, těsně před příchodem Rudé armády, byl tábor přestěhován do Plané nad Lužnicí a tam konečně osvobozen sovětskými vojsky. Tvrdé podmínky v táboře dokázala paní Tillerová přežít díky své vlastní velké odvaze a silné vůli a také díky statečnosti některých jejích přítelkyň z Bohdanče, které jí po celou dobu jejího věznění posílaly balíčky s potravinami.

Oběma manželům se jako zázrakem podařilo válku přežít a 26. května 1945 se celá rodina šťastně vrátila do Bohdanče, včetně syna Miroslava, který se vrátil z Anglie. Pan Tiller se po válce opět angažoval v tělovýchovné jednotě Sokol, s nástupem komunismu však nastaly jeho rodině znovu těžké časy.

Manželé Tillerovi vychovali dva syny – Karla a Miroslava.

Mladší Miroslav Tiller, nar. 20. 5. 1918, I do jeho života zasáhla významnou měrou druhá světová válka. Již za studií na vysoké škole v Praze byl svědkem Němci páchaných hrůz; účastnil se totiž památných studentských demonstrací, které vyústily ve vlnu zatýkání a uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939. Miroslav Tiller se 15. listopadu 1939 zúčastnil pohřbu studenta Opletala, kde byl SS-many vyfotografován. Naštěstí nebydlel na kolejích, proto unikl zatýkání, které probíhalo právě na vysokoškolských kolejích. Následně byly vysoké školy v Praze a v Brně uzavřeny. Miroslav Tiller ujel rychle z Prahy do Bohdanče. Zde nejprve pracoval jako dělník v továrně v Semtíně, ale pouze krátkou dobu, jako vysokoškolák zde pracovat nesměl. Dále pracoval na statku pana Františka Veselého. Všechny tyto zážitky nicméně ještě podnítily jeho odhodlání bojovat proti německým okupantům. V únoru 1940 se mu s pomocí několika členů domácího odboje a jejich zahraničních spolupracovníků podařilo přes Slovensko a Maďarsko dostat do Francie, kde hodlal vstoupit do tamních československých jednotek. Do bojů na německo – francouzské frontě se však již nestihl zapojit, neboť v červnu 1940 Francie kapitulovala. Miroslavu Tillerovi se po nezdařilém pokusu o přechod do Španělska podařilo spolu s dalšími československými dobrovolníky dostat do Anglie na palubě obchodní anglické lodi, které proplula úžinou u Gibraltaru navzdory německým ponorkám. V Anglii se v té době tvořily sbory československé armády zapojené do anglické armády. Miroslav Tiller byl na vlastní žádost přiřazen k letcům RAF, protože měl výcvik v rámci pardubického aeroklubu. Po čase se stal instruktorem parašutistů určených pro odbojovou činnost na území okupované vlasti. Když parašutisté Gabčík a Kubiš postřelili 27. května 1942 v protektorátu Heidricha, zrádce vyzradil Němcům i jména instruktorů v Anglii. Tato informace se dostala do Anglie a zde bylo nutné instruktory vyměnit. Miroslav Tiller byl přidělen k čs. samostatné pancéřové brigádě generála Lišky a zde sloužil jako válečný dopisovatel. Byly využity jeho schopnosti kameramana a korespondenta k dokumentárním záznamům z bojů. S obrněnou brigádou generála Lišky prodělal Miroslav Tiller obléhání přístavu Dunkerque, ke kterému došlo po invazi spojenců do Francie 6. června 1944, dokonce byl přítomen aktu, kdy německý admirál odevzdal generálu Liškovi kapitulační listinu. Na rozkaz generála Lišky pak tři českoslovenští vojáci – nadporučík Miroslav Tiller, poručík Zdeněk Václavík a desátník Fabian ( novinář a fotoreportér) vyrazili džípem přes celé Německo s úkolem připojit se k Američanům ( armáda generála Pattona) a zaznamenat osvobozování Československa od západu. Tito tři vojáci byli prvními československými vojáky, kteří vstoupili na území staré vlasti pozemní cestou od západu, a to 26. dubna 1945 u dnešního Svatého kříže. Dorazili k Chebu právě ve chvílích, kdy ho američtí vojáci dobývali. (Pozn. Boje a návrat brigády domů do vlasti, zachycené na krátkometrážních filmech Miroslava Tillera, byly podkladem pro dokumentární film Cesta domů od Karla Čáslavského v rámci cyklu Hledání ztraceného času). Miroslav Tiller válku ve zdraví přežil a vrátil se domů. 20. května 1945, kde se shledal se svými rodiči v bytě bratra Karla v Praze a 26. května 1945 se vrátili všichni společně do Bohdanče, kde je místní lidé srdečně vítali. Miroslav Tiller ovšem z Anglie nepřijel sám – během svého pobytu v Británii se oženil s Angličankou jménem Beryl. Později se jim narodily tři děti – dvojčata Hana a Valerie (narozené 23. ledna 1947) a syn Paul (narozen 16. května 1950).

Miroslav Tiller se, podobně jako jeho rodiče, jen těžko smiřoval s poválečným vývojem v Československu. Byl podezírán ze špionáže vzhledem k jeho kontaktům přes manželku Beryl v Británii. Nakonec v roce 1957 hrozilo jemu i jeho rodině takové nebezpečí, že po celodenním výslechu na policii v Pardubicích, kdy byl ještě na noc propuštěn domů s tím, že se musí druhý den ráno k výslechu vrátit, přijel do Bohdanče, rodina sbalila to nejnutnější a za vypjatých okolností se jim podařilo se třemi dětmi opustit území republiky stejnou cestou přes Slovensko a Maďarsko, jakou opouštěl republiku Miroslav Tiller v roce 1940. Rodina emigrovala do Velké Británie, kde v roce 1974 Miroslav Tiller zemřel. Dramatické okolnosti odchodu rodiny Miroslava Tillera z Československa popsala osobně jeho dcera Valerie Mary Champion, která pobývala v červnu 2016 tři dny se svým manželem a přáteli v Penzionu Tillerova vila, Lázně Bohdaneč.

Starší syn Karel Tiller, nar. 24.3.1912, byl umělecky založený, žil v Pardubicích a později v Praze, kde se během komunistického režimu, který jej perzekuoval stejně jako celou jeho rodinu, živil budováním krbů pro pražskou klientelu. V roce 1968 emigroval do Rakouska i se svými třemi dětmi (Karel, Jiří, Jana) a odtud později dále do Kanady. Jeho žena však zůstala v ČSSR, poslední informace o ní máme z roku 2005, kdy jí bylo přes 90 let a žila v Praze. Celý život těžce nesla, že se její rodina rozdělila a děti odešly s otcem do emigrace.

První z těchto tří dětí, syn Karel Tiller, nar. 1943, dodnes žije v Kanadě nedaleko Toronta. Je vdovec a bezdětný, v roce 2005 navštívil ČR a svoji matku v Praze, v Bohdanči však nebyl. Je velmi blízký rodině paní Pavlíny Binderové pocházející z Litomyšle, která se svojí rodinou žije v Kanadě a při návštěvě ČR v červenci roku 2010 osobně navštívila Penzion Tillerova vila. Jejím prostřednictvím se k panu Karlu Tillerovi dostalo rodinné album fotografií Tillerových od současné majitelky Penzionu Tillerova vila a také fotografie dokládající rekonstrukci objektu penzionu v letech 2004 - 2006.

Druhý syn Jiří Tiller, nar. ???,, žil v Rakousku, pracoval jako bankovní úředník a pomáhal emigrantům z ČSSR, někdy po roce 2010 se vrátil do ČR a žije v Jindřichově Hradci. Má dvě děti: dcera Sophie, nar. 1978, je fotografka, syn George, nar. 1981, žije v Berlíně a pracuje jako režisér. V srpnu 2014 pan George se svou přítelkyní navštívil osobně Penzion Tillerova vila v Lázních Bohdaneč.

O třetím z dětí, dceři Janě, sestře Karla a Jiřího, máme pouze kusé informace. Údajně žije v New Jersey v USA a do ČR jezdila navštěvovat svoji matku v Praze.

Manželé Tillerovi  - stavitelé Tillerovy vily v Bohdanči – byli za komunistického režimu perzekuováni a postupně zbaveni veškerého majetku.

Již 31. 3. 1948 byla podepsána a následně vnesena do katastru nemovitostí trhová smlouva mezi manželi Tillerovými a manželi Pickovými o prodeji budovy. Mudr. František Picek byl ředitelem kladrubského rehabilitačního ústavu. Touto smlouvou však bylo zajištěno manželům Tillerovým bezplatné užívací právo na byt v jejich vile a zároveň zde byl závazek ve prospěch Tillerových, krytý zástavou, na doplatek kupní ceny kupujícími manželi Pickovými. Knihovně zajištěné bezplatné užívací právo na byt bylo manželům Tillerovým zrušeno výměrem MNV v Bohdanči ze dne 30. 10. 1952 a tímto výměrem jim byl přidělen náhradní byt v Bohdanči č.p.86. Proti tomuto rozhodnutí se Tillerovi odvolali. Byt nadále užívali, později na základě nájemní smlouvy ze dne 31. 1. 1957 mezi nimi a novým majitelem OUNZ v Pardubicích. Z této nájemní smlouvy dostali výpověď ke dni 1. 10. 1959 s ukončením nájemního vztahu k 31. 12. 1959. OUNZ v Pardubicích jako nový majitel vily žádal dne 10. 9. 1959 MNV v Bohdanči o přidělení náhradního bytu manželům Tillerovým. Předpokládáme, že tedy na počátku roku 1960 se Tillerovi odstěhovali z Bohdanče do basementového bytu v Pardubicích. A v roce 1962 se jim podařilo emigrovat za synem Miroslavem do Velké Británie, kde plk. Karel Tiller 26. 1. 1974 také zemřel. Ve stejném roce zemřel ve Velké Británii také jeho syn Miroslav v nevysokém věku 56 let.  

O osudech paní Tillerové, roz. Schneiderové, mnoho nevíme. Výuce jazyků se věnovala i po přestěhování do Pardubic, také dokázala využít své zručnosti při šití a pletení, čímž si v těžkých dobách přivydělávala. V roce 1962 emigrovala s manželem do Velké Británie za synem Miroslavem. Místo a rok jejího úmrtí nám nebyly známy až do roku 2016. Dnes víme od paní Valerie Mary Champion, že její babička Marie Tillerová krátce po smrti svého manžela Karla Velkou Británii opustila, odjela za příbuznou do Izraele a zde také po poměrně krátkém pobytu zemřela. Přesné místo jejího posledního odpočinku není rodině známo.

O manželech Tillerových se dozvídáme stále více, a to z městské kroniky, z dochovaných dokumentů, z vyprávění bohdanečských obyvatel, z vyprávění členů rodiny, kteří nás navštívili, a také ze zpráv Klubu přátel Pardubicka. Zde se dozvídáme, že nejstarší člen tohoto klubu, plk. Karel Tiller, oslavil se svojí ženou v Británii diamantovou svatbu a že z Británie několikrát poslal členům toho klubu pozdravy, a to i formou krátké básničky. Tyto pozdravy byly otištěny veřejně v časopise KPP. Víme, že plk. Karel Tiller byl velmi odvážný, inteligentní a také šlechetný člověk, hrál na klavír a měl i básnické nadání. Pod pseudonymem Karel Bohdanecký psal krátké aforismy a básničky, dokonce známe názvy jeho sbírek, které v Bohdanči vlastním nákladem vydal. Byly to „Aforismy pro dospělé“ a „Předposlední hulán“. Této své zálibě se věnoval i v exilu, připravil knížku „Chvátám do finiše“, sbírku básní „Verše bez krasocitu“ a „Ze zápisníku západního Zapadlého vlastence“. Ukázky těchto básniček se podařilo dochovat a částečně získat zpět díky laskavosti pana Ing. Miroslava Věříše z Lázní Bohdaneč, který v létě 2016 daroval současné majitelce penzionu korespondenci mezi svými rodiči a manželi Tillerovými z období po jejich emigraci do Anglie za synem Miroslavem.

A jaké byly další osudy Tillerovy vily?

Budova byla tedy již v roce 1952 přidělena MNV v Bohdanči OUNZ v Pardubicích pro účely provozování zdravotního střediska. Toto bylo učiněno tzv. ve věci veřejného zájmu. S majiteli, manžely Pickovými, byla uzavřena nájemní smlouva. Následně byly provedeny první stavební úpravy pro potřeby lékařů (ordinace a byty). V roce 1956 koupil vilu OUNZ v Pardubicích od majitelů, manželů Pickových. Další významné stavební úpravy provedené v letech 1962 – 1963 již vlastníkem OUNZ v Pardubicích z velké části pozměnily elegantní charakter budovy, a to jak z venčí, tak zevnitř. V podkroví budovy byl zřízen byt pro lékaře. Dvě podlaží byla upravena na ordinace lékařů, kteří zde ordinovali až do konce roku 1998, kdy budovu opustili v dosti dezolátním stavu. Menší dvorní stavba, tzv. Konírna, která původně sloužila jako hospodářské stavení a byt správce, byla v době působení lékařů využívána jako byt, garáž a sklad materiálu a v závěru se tato polorozpadlá budova stala skutečným skladištěm odpadků, stejně jako suterén hlavní budovy. Poslední ránu uštědřilo budově následujících 6 let ( 1999 – 2004), kdy byla opuštěná a její údržba ze strany vlastníka -  nejprve českého státu (OUNZ v Pardubicích) a od roku 2002 Pardubického kraje - byla nulová. Na podzim roku 2004 byla budova prodána ve veřejné dražbě.

Současnost Tillerovy vily

Na podzim roku 2004 koupila naprosto zchátralou budovu Tillerovy vily ve veřejné dražbě společnost HELIANTHUS-C s.r.o. z Lázní Bohdaneč a po náročné dvouleté rekonstrukci byl dne 1. 9. 2006 zahájen provoz Penzionu Tillerova vila.  Malá dvorní stavba slouží jako recepce, kancelář a garáž.
 

Před rekonstrukcí Po rekonstrukci


Citlivost provedené rekonstrukce je patrná na první pohled a nový vlastník Tillerovy vily se snažil původní ráz budovy maximálně zachovat, i když dostupných dobových materiálů bylo velmi málo. Tato rekonstrukce byla provedena bez jediné koruny z fondů Evropské unie. V létě roku 2011 bylo zbudováno v suterénu penzionu malé privátní relax centrum, které slouží nejen ubytovaným hostů, ale i veřejnosti. V roce 2012 se Penzion Tillerova vila stal prodejním místem kvalitních moravských vín z Vinařství U Kostela, Polešovice.

V Lázních Bohdaneč je dnes kromě budovy č. p. 38 v Langrově ulici ještě malá památka, Tillerovo sedátko, které dal postavit plk. Karel Tiller ve čtyřicátých letech 20. století v lesíku na okraji Bohdanče. Ačkoliv dnes jsou na sedátku písmena „A T“, což by podpořilo verzi, že toto bylo oblíbené místo matky pana plukovníka, Anny Tillerové, a tedy sedátko nechal postavit pro ni, tak z oficiálních zdrojů víme, že toto sedátko nechal pan plukovník Tiller postavit pro svoji ženu Marii, které se také říkalo Many. Dle informací pana Miroslav Věříše z Lázní Bohdaneč víme, že sedátko bylo původně ozdobeno kamenným věncem s velkým zlatým písmenem „M“ a k němu vytesáno „any“, tedy Many. Zlato časem někdo seškrábal, a tak zbylo na sedátku jen „any“. V roce 2001 prošla tato malá stavba celkovou rekonstrukcí a dnes na ní můžeme vidět monogram „A T“.

Pozn. autora:

Některé informace z výše uvedených by bylo nutné ověřit či upřesnit. Z různých zdrojů dostáváme i údaje, které se neshodují, (např. znění rozsudku vyneseného nad plk. Karlem Tillerem za války,  další osudy a datum úmrtí jeho ženy Marie, Tillerovo sedátko bylo postaveno na památku Anny Tillerové avšak pro manželku pana plukovníka, Marii, datum narození a podrobnější údaje o Jiřím Tillerovi atd.). Určitě i mezi žijícími obyvateli Bohdanče by se našli ještě pamětníci, kteří by mohli upřesnit nebo doplnit některá bílá místa. V jejich rodinných fotoalbech by se našly pro nás zajímavé fotografie vztahující se k rodině Tillerových a jejich působení v Bohdanči. O toto bych si dovolila touto cestou jako majitelka Penzionu Tillerova vila požádat a předem srdečně poděkovat. Ráda bych poděkovala  všem občanům z Bohdanče, kteří mi již nějaké informace či dokumenty poskytli.  Velice děkuji také členům rodiny Tillerových, kteří nás navštívili a poskytli mnoho cenných informací.  

Aktualizováno v Lázních Bohdaneč 02. 08. 2017              Ing. Claudia Kladivová



Cyklisté jsou u nás vítáni

Prodáváme moravská vína z Vinařství U Kostela, Polešovice

Najdete nás na facebooku

Langrova 38
533 41 Lázně Bohdaneč
Tel.: 724 088 032

© 2017, Tillerova vila – všechna práva vyhrazena

Prohlášení o přístupnosti | Podmínky užití | Ochrana osobních údajů | Mapa stránek

Webové stránky vytvořila eBRÁNA s.r.o. | Vytvořeno na CMS WebArchitect | SEO a internetový marketing

Nahoru ↑